Produktivita

Paretovo pravidlo 80/20: zákon to není, pomůcka ano

29. října 2026 · 7 min čtení

Menšina toho, co děláš, vyrobí většinu výsledku. Čísla 80 a 20 ale nikdo nenaměřil, takže se s tím pracuje jako s otázkou, ne jako se zákonem. Jak si nerovnost spočítat na vlastní fakturaci a co dělat s časem, který tím uvolníš.

Paretovo pravidlo 80/20: zákon to není, ale použít se dá

Paretovo pravidlo říká jednu věc. Výsledky nejsou rozdělené rovnoměrně podle vložené práce. Menšina toho, co děláš, vyrobí většinu výsledku. Zbytek ti jen zaplní den.

Jako obrat se to píše 80/20, tedy osmdesát procent výsledku z dvaceti procent práce. A hned na začátku je potřeba říct věc, kterou většina českých textů o Paretovi vynechává. Čísla 80 a 20 nikdo nenaměřil. Není to konstanta ani přírodní zákon, je to pozorování o nerovnosti zapsané do chytlavého poměru.

Neznamená to, že je ta myšlenka k ničemu. Znamená to, že se s ní pracuje jinak. Ne jako se zákonem, který platí sám od sebe, ale jako s otázkou, kterou si položíš nad svými vlastními čísly.

Paretovo pravidlo co to je, řečeno bez historek

Je to tvrzení o rozdělení. Vstupy a výstupy spolu nesouvisí jeden ku jednomu. Pár zakázek ti vydělá většinu peněz, pár klientů ti sežere většinu nervů a pár úkolů v tom tvém seznamu rozhodne o tom, jestli byl měsíc dobrý.

Důležité je, co to pravidlo nedělá. Neřekne ti, které to jsou. To je ta celá práce, a tu ti poměr neudělá.

Historku o Paretovi a italské půdě tady nenajdeš. Důvod je prostý. Původ toho pravidla se nedá doložit primárním zdrojem a tvrdit něco, co jen opakuju po jiných článcích, nebudu.

Co je paretovo optimum a je to totéž?

Není. Paretovo optimum je pojem z ekonomie a popisuje stav, kdy si nikdo nemůže polepšit, aniž by si někdo jiný pohoršil. S rozdělením výsledků a práce to nemá nic společného, jen to má stejné jméno v názvu.

Paretovo pravidlo anglicky

Pareto principle, případně 80/20 rule. Když budeš hledat v angličtině, tahle dvě spojení ti vrátí nejvíc.

Proč je rozdíl mezi pravidlem a zákonem

Zákon platí vždycky a dá se ověřit. Paretovo pravidlo platí někdy, někde a v jiném poměru. U tvého podnikání to může být 70 na 30, u někoho jiného 90 na 10 a u třetího se to rozdělí skoro rovnoměrně.

Proč na tom záleží? Protože jakmile to vezmeš jako zákon, začneš podle něj počítat. Vyškrtáš osmdesát procent práce s tím, že to podle Pareta nic nedělá, a pak ti vypadne něco, co drželo zbytek pohromadě. Fakturace podle Pareta taky nic nevydělává.

Správné použití je opačné. Pravidlo ti dává tip, kde hledat nerovnost. Jestli tam je a jak velká, zjistíš měřením.

Paretovo pravidlo v praxi: jak si ho spočítat na vlastních datech

Tohle je ta část, kterou encyklopedické články o Paretovi neumí, protože ta čísla nemají. Ty je máš.

Vezmi si posledních dvanáct měsíců a jednu tabulku. Do řádků klienty, do jednoho sloupce fakturaci, do druhého odhad hodin, které sis na nich odpracoval. Pak to seřaď podle fakturace od největší.

Teď sečti, kolik procent celkové fakturace ti dělají první tři klienti ze seznamu. Pokud máš deset klientů a první tři ti dělají přes polovinu příjmů, nerovnost tam je a stojí za to s ní něco udělat. Pokud ti deset klientů dělá deset podobných desetin, Paretovo pravidlo se u tvojí fakturace neprojevilo a nemá smysl si ho tam vnucovat.

Stejnou tabulku si udělej na hodiny. Tady to bývá nejzajímavější. Hledáš klienta, který je nízko ve fakturaci a vysoko v hodinách. To není abstraktní dvacet procent, to je konkrétní jméno a konkrétní rozhodnutí, co s ním.

Proč to měřit a neodhadovat

Protože odhady v plánování jsou doložitelně mimo. Buehler, Griffin a Ross v roce 1994 nechali studenty odhadnout, kdy dokončí vlastní diplomovou práci. Průměrný odhad byl 33,9 dne, skutečnost 55,5 dne, a do svého nejpřesnějšího odhadu se trefilo 29,7 procenta z nich.

Když si lidi takhle pletou vlastní termíny, pletou si i to, které zakázky jim vydělávají. Proto tabulka, ne pocit.

Paretovo pravidlo příklady z volné nohy

Konkrétně, jak to u freelancera vypadá.

Jeden klient platí 40 000 za rok a napíše ti dvakrát. Druhý platí 25 000 a chce hovor každý týden, revize zdarma a odpovědi v sobotu. V hodinové sazbě po přepočtu vychází druhý klient na polovinu prvního. V hlavě ti ale oba figurují jako slušná zakázka, protože v obou případech přijdou peníze.

Další příklad. Z deseti kanálů, kterými sháníš práci, ti devět nepřinese nic a jedno doporučení od spokojeného klienta přinese tři zakázky. Čas máš ale rozdělený rovnoměrně mezi všech deset, protože se to tak nějak nastavilo.

A třetí. V seznamu úkolů máš čtyřicet položek. Tři z nich jsou věci, které posunou příjem, a sedmatřicet jsou věci, které posunou tvůj pocit, že máš uklizeno. Pokud ti to zní povědomě, jak všechno stihnout řeší přesně tenhle rozdíl.

Pravidlo 80 20 v prodeji a marketingu

Tady se to pravidlo cituje nejčastěji a nejčastěji se taky plete. Věta "osmdesát procent obratu dělá dvacet procent zákazníků" je hypotéza pro tvůj vlastní výkaz, ne údaj o tvém podnikání. U malého freelancera s pěti klienty se často ukáže, že obrat dělá jeden jediný. To je horší zpráva než 80/20, protože je to riziko, ne příležitost.

Paretovo pravidlo time management: co s tou dvacítkou v kalendáři

Najít důležitou menšinu je snadná část. Těžká část přijde potom, a většina článků v ní končí dobrou radou "soustřeď se na to podstatné".

Problém je, že čas, který uvolníš škrtáním, se sám nepřesune. Parkinson to v roce 1955 popsal větou, že práce se roztáhne tak, aby zaplnila dostupný čas. Když přestaneš dělat tři nepodstatné věci, nezbydou ti tři volné hodiny na to podstatné. Zbyde ti jen víc prostoru pro čtvrtou nepodstatnou věc.

Takže uvolněný čas musí dostat jméno a místo v kalendáři ještě než ho uvolníš. Konkrétně: vybereš jednu věc z té důležité menšiny, dáš jí blok devadesáti minut v konkrétní den a ten blok nikomu nenabídneš. Když to zůstane jen jako záměr, přepíše ho první e-mail.

Pokud si priority řadíš podle naléhavosti a pak zjistíš, že jsi celý týden hasil, eisenhowerova matice je k tomuhle lepší nástroj než Pareto, protože rozlišuje naléhavé a důležité. Pareto ti řekne, že menšina rozhoduje. Matice ti pomůže poznat, která to je.

Na to, aby ti ta vybraná věc nezmizela mezi ostatními, stačí seznam, který rozlišuje hlavní úkol dne od zbytku. Boss Me je postavený přesně na tomhle, ale hodiny po klientech ti nespočítá, na to si musíš udělat tabulku. Co umí která appka a kde má slabinu, je v nejlepší aplikace na úkoly.

Paretovo pravidlo v životě: kde přestává fungovat

Čím dál od peněz a čísel, tím volnější to je. Na vztahy, zdraví a odpočinek se poměr 80/20 nehodí, protože tam nejde oddělit vstup od výstupu a nejde škrtat to, co podle výkazu nic nedává.

Jsou i oblasti, kde se logika pravidla přímo obrátí. Účetnictví, daně, zálohy a pojištění nejsou dvacet procent, které dělají výsledek. Jsou to ty nudné položky, které když vypustíš, zruší ti celý zbytek. Hledání důležité menšiny tedy nikdy nesmí být výmluva, proč nedělat povinnosti.

Paretovo pravidlo kniha: kde si přečíst víc

Nejznámější zpracování je Richard Koch, The 80/20 Principle: The Secret of Achieving More with Less, vydané v Londýně v roce 1997. Česky vyšlo pod názvem Pravidlo 80/20. Pokud chceš téma rozvedené na celou knihu včetně aplikací v obchodě a v osobním životě, je to jasná volba. Pokud ti stačí princip a chceš radši hned počítat na vlastních datech, vystačíš si s tou tabulkou výš.

Kdy ti Paretovo pravidlo uškodí

Ve třech situacích.

Když ho použiješ na to, abys ospravedlnil, že něco neuděláš. Osmdesát procent práce není zbytečných, jsou jen méně výnosné.

Když z něj uděláš cíl. Věta "chci, aby mi dvacet procent klientů dělalo osmdesát procent obratu" je nesmysl. Koncentrace příjmů u jednoho klienta není úspěch, to je riziko.

A když ho použiješ jednou a máš to za vyřešené. Rozdělení se mění s každou novou zakázkou. Jednou za kvartál otevřít tu tabulku stačí.

Zdroje

Buehler, R., Griffin, D., & Ross, M. (1994). Exploring the "planning fallacy": Why people underestimate their task completion times. Journal of Personality and Social Psychology, 67(3), 366-381.

Koch, R. (1997). The 80/20 Principle: The Secret of Achieving More with Less. London: Nicholas Brealey. ISBN 1857881672.

Parkinson, C. N. (1955). Parkinson's Law. The Economist, listopad 1955.