Plánování

Jak si stanovit cíle, aby nezůstaly na papíře

22. října 2026 · 7 min čtení

V lednu sis napsal tři cíle a v říjnu neběží ani jeden. Postup, jak z věty v poznámkách udělat úkol s datem, a kolik hodin na cíl reálně máš.

Jak si stanovit cíle, aby nezůstaly na papíře

V lednu sis napsal, že letos uděláš sto tisíc měsíčně, spustíš newsletter a konečně přestaneš dělat weby za dvacet tisíc. Je říjen. Newsletter nemá ani jeden díl.

Tohle není o disciplíně. Je to o tom, že jak si stanovit cíle se nikdo neučí a většina rad končí u zkratky SMART, kterou si přečteš, pokývneš a nic se nezmění. Cíl zůstane větou v poznámkách a práce jede dál podle toho, kdo zrovna napíše.

Tenhle text je o tom, jak z věty v poznámkách udělat něco, co ti v úterý ráno řekne, co máš dělat.

Proč cíl skoro vždycky zemře v únoru

Cíl napsaný jako přání nemá kam zapadnout. "Chci víc klientů" neznamená žádnou akci v žádný konkrétní den. Takže v pondělí otevřeš mail, přijde oprava od klienta, uděláš ji, a den je pryč. Cíl se nehnul, ale ty jsi pracoval dvanáct hodin, takže máš pocit, že se nedá nic dělat.

Druhý důvod je, že cílů je moc. Pět cílů na rok znamená, že každý den vybíráš, kterému z nich dáš čas. A protože žádný z nich nemá termín na tento týden, vyhraje vždycky klient.

Třetí důvod je nejzrádnější. Cíl napíšeš, ale nikdy si nespočítáš, kolik hodin by ve skutečnosti zabral. Newsletter jednou za čtrnáct dní není "jednou za čtrnáct dní něco napíšu". Je to zhruba tři hodiny na díl, tedy šest hodin měsíčně, tedy jeden celý pracovní den každý měsíc, který musí odněkud vzít.

Co o cílech ví výzkum

Tady je jedna z mála věcí v produktivitě, která má za sebou desítky let dat. Locke a Latham shrnuli v roce 2002 pětatřicet let výzkumu stanovování cílů a jejich základní zjištění zní, že konkrétní a náročné cíle vedou soustavně k vyššímu výkonu než výzva, ať člověk udělá, co může.

Dvě věci na tom stojí za pozornost. Konkrétní, ne jen těžký. A náročný, ne jen konkrétní. "Napsat dvanáct dílů newsletteru do konce roku" funguje líp než obojí zvlášť.

Druhé zjištění z téže práce je, že vztah mezi cílem a výkonem je nejsilnější tehdy, když je člověk cíli opravdu zavázaný. Když si cíl píšeš proto, že se to tak dělá, nebo protože to řekl někdo na konferenci, nefunguje. To není motivační fráze, to je moderátor efektu.

SMART cíle: co ta zkratka doopravdy znamená

SMART cíle zná skoro každý a skoro nikdo nezná originál. Zkratku použil poprvé George Doran v časopise Management Review v roce 1981 a jeho písmena vypadají takhle:

• Specific, tedy zaměřit se na konkrétní oblast ke zlepšení
• Measurable, tedy vyčíslit, nebo aspoň naznačit ukazatel pokroku
• Assignable, tedy určit, kdo to udělá
• Realistic, tedy popsat, čeho se dá reálně dosáhnout s dostupnými zdroji
• Time-related, tedy určit, kdy má být výsledek hotový

Dvě písmena dnes slyšíš jinak. "A" se skoro všude učí jako Achievable a "R" jako Relevant. V originálu je "A" o tom, kdo cíl dostane na starost, a "R" o zdrojích. Když si šéfuješ sám, zní "určit, kdo to udělá" jako vtip, ale není. Znamená to rozhodnout, jestli ten cíl děláš ty, nebo ho zadáš někomu ven. Polovina cílů freelancerů umírá přesně tady, protože je dělat nikdo nemá a předpokládá se, že to nějak vyjde mezi zakázkami.

A ještě jedna věc, kterou Doran sám píše: ne každý cíl musí splňovat všech pět kritérií.

Co jsou SMART cíle?

SMART cíle jsou cíle napsané tak, aby šly zkontrolovat. Místo "chci víc klientů" napíšeš "do 31. ledna mít podepsané dva retainery po 25 tisících", což je věta, u které v lednu poznáš, jestli platí, nebo ne.

Smart cíle příklad z volné nohy

Špatně: "Zlepšit marketing." Lépe: "Do 30. listopadu mít na webu tři případovky od klientů z letoška, každou do tisíce slov, texty píšu já, fotky objednám."

Druhá verze ti řekne, co dělat zítra. První ne. V tom je celý rozdíl a žádná jiná magie v SMART není.

Od cíle k úkolu, který má datum

Tohle je krok, který většina návodů přeskočí. Cíl není úkol. Mezi nimi chybí překlad.

Vezmi cíl a napiš si, co by se muselo stát, aby byl splněný. Ne činnosti, ale výsledky. U tří případovek to jsou: vybrané tři zakázky, získaný souhlas klientů, odpovědi na otázky, napsané texty, publikované stránky.

Pak každému z nich dej datum a odhadni hodiny. Teď přijde nepříjemná část: ta čísla sečti a podívej se, kolik volných hodin na to v těch týdnech doopravdy máš. Většinou zjistíš, že cíl je na dvojnásobek času, než kolik máš. To je dobrá zpráva, protože to zjistíš v říjnu a ne v prosinci.

Poslední krok je převést výsledky na věty typu "když nastane X, udělám Y". Tedy ne "napsat případovku", ale "v úterý od devíti do jedenácti píšu případovku Vodňany". Gollwitzer a Sheeran shrnuli v metaanalýze 94 nezávislých testů, že tenhle formát má na dosažení cíle střední až velký účinek, d = 0,65. Je to jedna z nejlevnějších změn v celém plánování: stejná práce, jen má předem místo v kalendáři. Podrobněji je to rozepsané v textu o tom, jak se donutit něco dělat.

Jak si stanovit priority, když máš cílů pět

Nejde to. Respektive jde, ale výsledek bude, že ani jeden z nich nedoděláš.

Praktické řešení, které funguje u lidí na volné noze: jeden hlavní cíl na kvartál a nanejvýš dva vedlejší, které smějí běžet jen tehdy, když je hlavní v plánu. Ostatní jdou na seznam, který se jmenuje "ne teď", a k němu se vracíš v půlce kvartálu.

Zní to málo. Tři měsíce mají zhruba třináct týdnů a z nich ti po odečtení klientské práce, nemoci, dovolené a Vánoc zbude na vlastní cíl reálně dvacet až třicet hodin. Jeden pořádný cíl je na dvacet hodin tak akorát.

Když řešíš, jak si stanovit priority uvnitř jednoho týdne, je to jiná úloha a má jiný nástroj. Tam rozhoduješ mezi naléhavým a důležitým v rámci pár dní, ne mezi roky.

Jak si stanovit životní cíle, aniž bys z toho udělal projekt

Životní cíle se od pracovních liší v jedné věci: nemají zadavatele a nemají termín. Nikdo ti nepřipomene, že jsi chtěl začít chodit do hor.

Co u nich funguje, je obrátit postup. Nehledej cíl, hledej, co nechceš, aby platilo za pět let. "Nechci dělat weby za dvacet tisíc" je použitelnější vstup než "chci seberealizaci", protože z toho rovnou plyne, co se musí změnit: ceník, typ klienta, portfolio.

A druhá věc, platí pro životní cíle dvojnásob: dej jim kontrolní datum, ne termín dokončení. Termín u životního cíle je nesmysl. Datum, kdy se na to podíváš, nesmysl není. Dej si do kalendáře první neděli v březnu, červnu, září a prosinci půl hodiny. Víc netřeba.

Co dělat, když cíl nestíháš

Nejdřív počítej s tím, že ho nestihneš. Buehler, Griffin a Ross nechali v roce 1994 studenty odhadnout, kdy dokončí diplomovou práci. Průměrný odhad byl 33,9 dne, skutečnost 55,5 dne, a do svého nejpřesnějšího odhadu se trefilo 29,7 procenta z nich. Lidi se v odhadech termínů mýlí systematicky jedním směrem, takže rezerva v plánu není změkčilost, ale oprava známé chyby.

Když termín přesto hoří, máš tři možnosti a ta čtvrtá, tedy "přidám hodiny", nefunguje déle než dva týdny.

• Zmenši rozsah. Tři případovky na jednu, která bude pořádná.
• Posuň datum, ale jen jednou a hned si ho zapiš jako nové.
• Zruš to a napiš si proč. Zrušený cíl s důvodem je lepší než cíl, který se tři kvartály vleče a kazí ti pocit z každého plánování.

Cíl, který se táhne rok, už není cíl. Je to výčitka.

Čím si to hlídat

Nejlevnější verze je papír a kalendář. Napsaný cíl, pod ním pět výsledků s daty, a v kalendáři bloky. Na to ti stačí sešit za čtyřicet korun a nic víc nepotřebuješ.

Jakmile máš cílů víc a chceš vidět, jak daleko jsi, začne papír drhnout, protože se k němu musíš vracet a přepisovat ho. Tady dává smysl aplikace, Boss Me včetně, protože rozpad cíle na kroky s daty je přesně to, na co je dělaná. Na druhou stranu pokud ti stačí jeden cíl na kvartál a držíš ho v hlavě, žádný nástroj nepotřebuješ a nekupuj si ho. Srovnání toho, co které nástroje umí, je v textu o tom, jaká je nejlepší aplikace na úkoly.

Poslední věc. Stanovení cíle není událost na Silvestra. Je to patnáct minut jednou za kvartál a pak už jen týdenní plánování, které z cíle tahá konkrétní úkoly. Jak takový týden poskládat, je popsané v tom, jak si naplánovat týden, když podnikáš sám.

Zdroje

• Locke, E. A., & Latham, G. P. (2002). Building a practically useful theory of goal setting and task motivation: A 35-year odyssey. American Psychologist, 57(9), 705-717.
• Doran, G. T. (1981). There's a S.M.A.R.T. way to write management's goals and objectives. Management Review, 70(11), 35-36.
• Gollwitzer, P. M., & Sheeran, P. (2006). Implementation intentions and goal achievement: A meta-analysis of effects and processes. Advances in Experimental Social Psychology, 38, 69-119.
• Buehler, R., Griffin, D., & Ross, M. (1994). Exploring the "planning fallacy": Why people underestimate their task completion times. Journal of Personality and Social Psychology, 67(3), 366-381.